Když jsem jednou v létě seděl u sebe doma v kanceláři, měl jsem roztažené žaluzie a jasné ranní slunce svítilo skrz lamely. Mluvil jsem s někým po telefonu. Pamatuji si na přímý sluneční paprsek, neuvěřitelně zářivé pásmo světla, které dopadalo na moje koleno. Když hovořící řekl něco zábavného, zasmál jsem se a plácl se do kolene. Jakmile jsem uhodil do svých kalhot, vznesl se oblak něčeho - zřejmě prachu - a začal vířit vzduchem. Měl jsem na sobě čerstvě vyprané Dockersy, ovšem v mých kalhotách tábořil celý regiment mikročástic! Mnohokrát předtím jsem se plácl do nohy a pokaždé, když jsem to udělal, byl pravděpodobně přítomen oblak prachu, ovšem až do toho dne jsem jej nikdy předtím neviděl. Mikročástice prachu na mých zdánlivě čistých kalhotách jsem mohl vidět pouze díky intenzivnímu světlu.
Duch svatý je jak toto světlo. Můžeme si myslet, že jsme v pořádku, ale když na nás zasvítí Světlo, uvidíme mnoho věcí, které jsme nikdy předtím neviděli. Jak Duch svatý získává v našich životech více kontroly, získáváme nový pohled na hřích. Věci, které nám dříve nevadily, nám najednou vadí. Prožíváme usvědčení z věcí, které se nám dříve v našem chození s Kristem zdály v pořádku.
Jestliže člověk nemá narůstající citlivost vůči hříchu a postrádá touhu být více podobný Kristu, je diskutabilní, zda taková osoba vůbec prožila skutečné obrácení. Dochází k falešným obrácením. Je možné mít rozumové ujištění, že existuje Bůh a Ježíš je jeho syn. Jak píše Jakub: „I démoni tomu věří - a třesou se!“ (Jakub 2,19) Ale při skutečném duchovním obrácení vždy budeme pozorovat jemnost v srdci, nové spoléhání na Krista a touhu být jako on. To je model platný už více než dva tisíce let. Uvědomit si hřích není dostačující. To, že ho litujeme, je důkazem Božího díla v nás.
Práce Ducha v nás je dovršena tak, že se necháváme vést jeho naléháním a reagujeme na jeho pohyby. On chce pracovat v nejhlubší rovině naší bytosti – v místě, kde se formují naše myšlenky, touhy a plány. To je důvod, proč Pavel napsal: „S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť to je Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí“ (Filipským 2, 12-13).
Jim Cymbala založil sbor s názvem „Brooklyn Tabernacle“ (Brooklynský Svatostánek) s méně než dvaceti členy v malé zanedbané budově v problémové městské čtvrti. Je brooklynským rodákem a dlouholetým přítelem Davida i Garyho Wilkersona.