Ježíš řekl o Janovi: „Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší prorok než Jan Křtitel.“ (Lukáš 7,28) Kristus poctil tohoto zbožného muže. Byl to on, kdo rámci příprav na příchod Mesiáše měl pro něj připravit přímou cestu: „Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha!“ (Izajáš 40,3)
Víme, že Jan studoval Izajášova proroctví. Slovo, které k němu přišlo, bylo možno vysledovat k Izajášovým spisům a když ho kněží a Levité požádali, aby se identifikoval, Jan se odvolal na Izajáše. Když se ho zeptali: „Kdo opravdu jsi?“ Jan vždy odpověděl: „Já nejsem Mesiáš.“ (Jan 1,20) Nakonec, když byl ještě více tlačen, identifikoval se jako ten, o kterém Izajáš prorokoval: „Jsem ‚hlas volajícího na poušti: Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“ (Jan 1,23)
Jan Křtitel toužil po potvrzení, že Ježíš je Mesiáš. Janovi následovníci byli naplněni úctou k Ježíši, když popisovali všechno, co vykonal, přesto se začalo Janovo srdce svírat v pochybnostech. Navzdory všem zázrakům, které Kristus provedl, něco trápilo duši tohoto zbožného člověka. Stejný ďábel, který pokoušel Ježíše na poušti, se pokoušel zničit Janovu víru.
Ježíš věděl, že Jan je člověk, a bez ohledu na to, jak mocně byl pomazán, stále podléhal všem pocitům a emocím, které jsou pro člověka normální. Kristus věděl, že Janovi hrozí, že bude ochromen pochybnostmi. Ježíš prošel stejnou zkouškou během čtyřiceti dnů na poušti, a byl proto schopen říct Janovi: „Ďábel tě chce oklamat. Neposlouchej jeho lži.“
Jan přijal Ježíšovu odpověď, která v podstatě říkala: „Jane, čeká na tebe požehnání víry a ujištění, pokud odoláš Satanově lži. Nedovol pochybnosti o tom, kdo jsem, aby v tobě zakořenila.“
Právě teď chce Satan, abys pochyboval o Božích zaslíbeních týkajících se tvého života, rodiny, tvé budoucnosti a služby. Prostě, nepřítel chce, aby ses vzdal.
Milovaný, Bůh v tobě pracuje. Jan přinesl své pochybnosti přímo k Ježíši a Ježíš mu dal přesně to, co potřeboval. Stejně tak i ty vydrž ve víře a uvidíš, jak jeho dokonalá práce bude ve tvé duši dokončena.