„Tak tomu bylo stále: Příbytek přikrýval oblak, v noci měl podobu ohně“ (Num 9,16).
V Numeri 9 čteme o oblaku, který sestoupil dolů a zakryl příbytek na poušti. Tento oblak představoval neustálou Boží přítomnost uprostřed jeho lidu a nám dnes jako tento oblak slouží práce Ducha svatého v našich životech. V noci se z oblaku nad svatostánkem stal ohnivý sloup, teplá záře na temném místě.
Děti Izraele vždy následovaly tento nadpřirozený mrak a jednaly podle něj. Když se oblak zvedl, lidé vytáhli stanové kolíky a následovali ho. A kde se mrak zastavil, lidé také zastavili a postavili své stany (viz Num 9,18-19).
Další oblak sestoupil z nebe o staletí později do horní místnosti v Jeruzalémě. Duch svatý – stejný Duch, který se vznášel nad svatostánkem v poušti – sestoupil a zůstal stát nad sto dvaceti věřícími, kteří se po Ježíšově smrti shromáždili v horní místnosti. Tento oblak sestoupil přímo do pokoje, kde lidé seděli a spočinul na jejich hlavách v podobě jazyků ohně (viz Skutky 2,3).
My, kteří dnes Ježíše milujeme, také následujeme oblak. Můžeme být naplněni Duchem svatým, ale musíme se zavázat k tomu, že od něj budeme přijímat rozkazy. Pokud nebudeme ve všech věcech čekat na jeho vedení, jednoduše nebudeme kráčet v Duchu. Pavlův pokyn objasňuje tento rozdíl: „Žijeme-li Duchem, pak se Duchem také řiďme“ (Galatským 2,25).
Význam Pavlovy fráze týkající se chození v Duchu znamená: „Prostě řekni ano!“ „V něm je „ano“ ke všem Božím zaslíbením a skrze něj zní naše „amen“ ke slávě Boží“ (2. Korintským 1,20).
Takže podle Pavla začínáme chodit v Duchu, když všem Božím zaslíbením dáme rozhodné, houževnaté „ano“. Říká: „Otče, četl jsem tvá zaslíbení a všem říkám ano. Věřím tvému Slovu.“
Bůh vás uvede do veškeré pravdy, povede vás tam, kam chce, abyste šli, a ukáže vám věci, které chce, abyste znali. Jen mu dnes řekněte ano!