Těsně předtím, než Ježíš vystoupil do nebe, přikázal svým učedníkům: „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti“ (Lukáš 24,49). Ježíšův pokyn byl jasný: „Čekejte na Ducha svatého!“
Většinou jsme příliš zaměstnáni, když máme poslušně čekat. Čím více se snažíme dosáhnout Božích věcí svojí vlastní snahou, tím více nás jeho moc míjí. Ve Starém zákoně se to dělo znovu a znovu. Izrael často Boha předbíhal, a tím mařil Boží plány a okrádal Boha o slávu, kterou si zasluhoval jako jejich věrný zachránce. Dnes máme sklon činit totéž. Tělesnost nás prostě vede k předbíhání Pána.
Elijáš věděl, co znamená čekat na Hospodina. „I stalo se k Elijášovi slovo Hospodinovo: „Skryj se … “ (1. Královská 17, 2-3). Jsou to ta nejtěžší slova, která může uslyšet kdokoli z Ježíšových následovníků. Stejně tak řekl Ježíš svým učedníkům: „Čekejte.“ Učedníci čekali týdny (viz Lukáš 24,49). Elijáš však čekal tři roky. Tak dlouho trval v Izraeli hlad poté, co k němu Bůh promluvil.
Představ si, jak to bylo pro Elijáše těžké. V srdci mu hořelo slovo od Boha, měl ale příkaz mlčet dlouhé tři roky. Avšak jakmile ty roky uběhly, Bůh řekl Elijášovi: „Jdi a ukaž se … chci dát zemi déšť“ (1. Královská 18,1).
Dnes se někteří z nás „ukazují“ dříve, než je Bohem určený čas. Usilovně pracujeme, vyčerpáme se a omrzí nás konat Boží dílo. Ale, příteli, jediná síla, kterou dostaneme pro činění Božího díla, přichází z času stráveného modlitbou.
Čekání je bolestná zkušenost, často doprovázená nudou a vzdycháním. Avšak pro učedníky nebylo čekání nudné, protože jim dal Ježíš slib a tím se všechno změnilo! Až přijde čas abychom „se ukázali“, Bůh nás vystrojí svou mocí. A bude to úžasná chvíle!