„Milujte své nepřátele … nic nevymáhejte zpět a vaše odměna bude hojná … on je dobrotivý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec … odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte a bude vám dáno … Neboť jakou mírou měříte, takovou vám bude naměřeno.“ (Lukáš 6, 35–38)
Podle Ježíše je nepřítelem ten, kdo vás proklíná, nenávidí nebo pronásleduje (viz Matouš 5,44). Podle jeho definice máme nepřátele nejen ve světě, ale občas i v církvi. Pavel řekl: „oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost; snášejte se navzájem a odpouštějte si“ (Koloským 3, 12–13).
Jsou dva způsoby odpuštění. V prvním případě se vzdáme odplaty a myšlenek na pomstu podle hesla: „Nebudu brát věci do svých rukou a vydržím bolest. Odložím to a nechám být.“
Ale pouze odložit a tolerovat nestačí, musíme odpustit v srdci. To zahrnuje také milovat své nepřátele a modlit se za ně. Ježíš nikdy neřekl, že odpuštění je snadné. Když přikázal: „Milujte své nepřátele,“ řecké slovo pro „milovat“ neznamená citovou náklonnost, ale „morální porozumění“. Jednoduše řečeno, odpuštění není otázkou lidské náklonnosti, ale spíše vědomé rozhodnutí odstranit nenávist ze srdce.
Když Saul pronásledoval Davida s úmyslem ho zabít, měl David příležitost snadno se pomstít, když si jeho pronásledovatel přišel odpočinout v jeskyni, ve které se skrýval David. Davidovi muži na Davida naléhali: „To připravil Bůh! Vydal Saula do tvé ruky, tak ho zabij a pomsti se.“ Ale David nechtěl, místo toho odřízl kus Saulova oděvu, aby mohl později dokázat, že ho mohl zabít a přesto to neudělal.
Podobné moudré činy jsou Božím způsobem, jak zahanbit naše nepřátele. Když David ukázal Saulovi kus jeho oděvu, „Saul řekl Davidovi: ,Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, zatímco já jsem ti odplácel zlým‘“ (1. Samuelova 24,18). Díky Davidovým činům se Saulovo zahořklé srdce vůči němu roztavilo.
Taková je síla odpuštění – zahanbí nepřátele plné nenávisti, protože lidské srdce nedokáže pochopit čistou milující odpověď.