„Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.“ (1. Tesalonickým 5, 1-2)
Pavel popsal učedníkům, co se bude dít, až se vrátí Kristus: „Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.“ (1. Te 4, 16-18)
Starověcí stoikové věřili tomu, že svět prošel pevnými časovými periodami. V jejich představách na konci každé periody byl svět zničen velkým ohněm. A pak byl znovu obnoven, přesně tak, jak byl původně, takže věci začaly zase znovu tak, jak byly předtím.
Jinými slovy, historie se opakovala znovu a znovu. Stejné hvězdy následovaly ve stejných drahách a stejné životy byly znovu žity, se stejnými přáteli, stejnými starostmi, stejnými zkušenostmi. Všechno bylo pokaždé obnoveno, nejen jednou, ale nastálo. Lidé byli svázáni do věčné roboty, ze které nebylo úniku.
Slova apoštola Petra zasáhla přesně proti tomuto myšlení, když řekl, že podle Božího slibu křesťané mají „čekat nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost“ (2. Petrova 3,13). Kromě toho říká, že pokud věříme Božímu slovu, pak můžeme vědět, že dějiny spěchají směrem ke dni Pánova příchodu, kdy se „nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem“ (3,12).
Jako Kristovi následovníci bychom neměli být stravováni denními novými zprávami nebo událostmi, které se odehrávají v našich životech, ale spíše zprávami o příchodu našeho Vykupitele. Náš svět je jistě ve velkém chaosu, ale Ježíš řekl: „A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ (Lukáš 21, 27-28) Mluvil o tom, na co bychom měli být zaměřeni.
Ježíš přijde brzy, tak vyhlížejte!