Před několika lety jsem při autohavárii utrpěl těžké zranění zad a potřeboval jsem zvláštní péči. Protože jsem byl na čas neschopný práce, i naše domácnost trpěla. Běžné domácí povinnosti, které jsem dříve lehce plnil, byly nyní na hranici mých sil.
Bůh nám projevil zvláštní přízeň tím, že se objevil mladý pár, který se dokonce na čas přestěhoval do našeho domu. Zhostili se našich denních povinností v této těžké době – nákupů, vaření, uklízení, praní prádla. Jaké požehnání!
Byl jeden Izraelita, který zakusil Boží přízeň. Úžasný mladý muž, který byl pomazaný, aby se stal králem Izraele. Byl to David. Už od mladého věku se mu vše dařilo: byl mocným válečníkem, kterého chtěl mít král Saul v bitvách po boku. A byl charismatický! Když se Saulova armáda vítězně vrátila, davy provolávaly slávu více Davidovi, než svému králi. David byl nejen krásným mužem, ale i nadaným hudebníkem, jenž napsal písně, které Boží lid zpívá dodnes. Vypadalo to, že vše na co sáhne, je Bohem požehnáno.
A pak se začaly dít v Davidově životě špatné věci. Musel utéct od krále Saula, který se obrátil proti němu a skrývat se v jeskyni (viz 1. Samuelova 22,1-10). A o něco později se jednou po těžké bitvě vraceli David a jeho muži do svého města Siklag. Vyčerpaní toužili být se svými milovanými, ale přišli do města zahaleného kouřem, stoupajícím z popela. „David i všechen lid, který byl s ním, se dali do hlasitého pláče a plakali až do úplného vysílení.“ (1. Samuelova 30,4)
Jak se dalo čekat, někteří muži obviňovali Davida z toho, co se přihodilo. Zatímco se domlouvali, že ho ukamenují, on nepodlehl sklíčenosti a strachu, udržel si svoji víru a začal volat k Hospodinu. „David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu.“ (1. Sa 30,6)
Milovaní, když věci v životě jdou z kopce, upevňuje se tím váš charakter. V těžkostech, kterým čelíte, neztrácejte naději a nevzdávejte se. Berte je jako příležitost přimknout se pevněji k Ježíši a nechte se posilnit jeho mocí.